Dojmy a pocity

Vážení přátelé, kamarádi a milovníci plemene SAO. Je za námi již 12.ročník tohohle nezapomenutelného setkání milovníků a přátel plemene SAO a již tradičně je naším posledním úkolem sepsání našich dojmů a pocitů.


Náš dojem je takový, že jste si letošní ročník i přes nepřízeň počasí náležitě se svými pejsky užili a nové se o našem milovaném plemenu dozvěděli.
Zvláště páteční seminář, který trval více jak dvě hodiny a vedl ho dlouholetý slovenský chovatel Boris Kopeliovič (Borojo) byl nejen za mne a dalších kladných reakcí návštěvníků vynikající. Pro mnohé, zvláště ty začínající majitele a chovatelé velmi naučný a zajímavý. Tak jako dokázal tento dlouholetý chovatel a autor dvou publikací o sao popsat a vysvětlit dostatky a nedostatky v plemenném typu – zvláště v hlavě bylo excelentní a velice podrobné. Nebýt tak strašné zimy, tak jsem přesvědčen, že by se určitě protáhnul až do půlnoci. Bohužel jsem zaznamenal i negativa typu, že už by to mohlo skončit a měl by se dát prostor zábavě. K tomu bych chtěl povědět jen jedno a to, že tři dny na Řásné je dlouhá doba a prostoru pro volnou zábavu je dost. Nesmíme zapomínat, že jsme přijeli na toto jedinečné setkání se něco naučit a předvést své psy, popřípadě si je nechat pochválit, nebo poukázat na jejich nedostatky. Jen odborný, ač subjektivní pohled odborníka nás dokáže posunout vpřed. Naopak neodborný posudek, nebo verdikt neodborné anonymní komise může našemu plemenu jen ublížit.


Co se týče sobotního posuzování Borise Kopelioviče a Drahoše Durišky, nemáme vůči našim hostům žádných výhrad, naopak je musíme pochválit za velice podrobné opsání našich jedinců a vysvětlení daných nedostatků.

Dětská výstava, tak to je něco co nás z celé Řásné zahřeje u srdce, vidět ty malé milovníky jak to berou vážně a jak jsou šťastní, tak to je balzám, který nenahradí žádný BOB a CACIB. Tam chceme do budoucna naši aktivitu rozvíjet a mladé kynology podporovat.


Co se týče tomboly, tak stojíme před otázkou jestli v ní pokračovat, anebo ji nějak poupravit. Tombola vznikla za účelem finanční podpory a snížení deficitu, který bohužel  byl, i když malý. Možná byl někdo zklamaný, ale hlavní prioritou je deficit a sranda. Jediné co jsme si neuvědomili, tak to že to byla tombola na minulý rok a je možné, že některé ceny byly i za zenitem. Za to se hluboce omlouváme, ale jak říkal můj děda „neměj strach co sežereš ty, ale o to co sežere tebe.“


Nedělní výstava, ač byl rozhodčí proti pořadí, byla spravedlivá. Všem, kteří se ji zúčastnili děkujeme a hlavně nezapomínejme na symbol zlatých trenek, které značí o co vlastně při takové výstavě jde. Nezapomínejme, že nejdůležitější je pohoda, krásně prožitý víkend se svými psy a přáteli v nádherném prostředí Řásné.


Z letošního 12.ročníku máme velice dobrý pocit, takový pocit, že pokud s námi budou lidé spolupracovat, upraví se finance, tak by to mohlo fungovat i do dalších let. Bohužel mě situace donutila k určitým změnám a už dál nemůžeme Řásné věnovat tolik času a financí. Ač pátrám v paměti, tak mě nenapadá nic negativního co bych mohl napsat. Snad jen mě zklamal nevhodný komentář  jednoho pořadatele z úplně jiného setkání pod videem semináře z Řásné. To je asi vše co zamrzí.


Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří podpořili svoji účastí tohle jedinečné setkání, především Borisovi Kopeliovičovi za vynikající výkon, Drahošovi Duriškovi za asistenci v kruhu, Drahošovi Duriškovi za asistenci v kruhu, také hlavnímu sponzorovi JK ANIMALS, který nás každoročně podporuje výborným krmením pro naše miláčky a to značkou Sam’s Field, Nikolce Hrmelové za práci v kruhu, rodině Hrmelové s Petrem za provoz bufetu, zapůjčení zábran, pomoc,  dárků do tomboly a dětské výstavy. Manželům Brňovjákům za OBROVSKOU pomoc a zapůjčení technického vybavení, Ivě Šafárové za realizaci tomboly, Milanovi Sedlákovi za finanční dar, Martině Dočkalové za fotografování, Martinovi(Black moth Tatto Brno) za hlavní cenu tomboly, Pavlovi Jeklovi  a Štefce Luxo za dárky do tomboly. Všem co zůstali , aby pomohli vše sbalit. Určité díky za podporu patří i takovým účastníkům jako je Miro Cseri s Martičkou, který i za cenu velkého nasazení vydržel do konce, to stejné platí pro našeho kováře, který i přes velkou bolest podpořil tak jak všechny ročníky i  tento  poměrně velkou smečkou. Kdyby jsme na někoho zapomněli, tak se velmi omlouváme.

To je asi vše a těšíme se za rok!